Stalo se v mediálním světě takovým prazvláštním zvykem, dávat do zpravodajství tragické a smutné události. Divákům to přijde "normální" a od médií tuto "službu" očekávají. Pokud tedy hledáte v životě štěstí, nejste normální...
Osobní rozvoj:
Chcete reportáž z místa neštěstí? A co takhle z místa štěstí?
Režírujete si svůj život sami, nebo hrajete komparz v jiných příbězích?
Velké poděkování škole, jak skvěle nás připravuje pro život
Zpomalte! Nic víc nepotřebujete…
Druhé lidi nezměníte, ale své reakce na ně ano
Média vyškrtávají zlo ze svého obsahu, protože se špatně prodává
Nemůžete to změnit? Tak to přijměte!
Jste zdraví? Skvělé, tak si to prožívejte!
Kde se to v lidech bere? Odpověď je přeci zřejmá...
Filmová tvorba nenápadně inspiruje další šílence se zbraní
Stalo se v mediálním světě takovým prazvláštním zvykem, dávat do zpravodajství tragické a smutné události. Divákům to přijde "normální" a od médií tuto "službu" očekávají. Pokud tedy hledáte v životě štěstí, nejste normální...
Normální člověk lační po reportáži z místa neštěstí. Vy byste snad chtěli reportáž z místa štěstí?
Chtěli byste ve zprávách vidět šťastné a spokojené lidi? Jste normální?
Jestli víte o nějaké tragédii, okamžitě volejte do televize, ať je možné co nejdříve natočit reportáž a spočítat mrtvé, protože to lidi zajímá. To je normální. Čím větší tragédie a čím více mrtvých, tím více mediálního prostoru událost dostane. Novináři podlehli dojmu, že smyslem jejich práce je spěchat na místo a rychle o všem poreferovat.
Dívejte se a buďte smutní! Snad byste zrovna teď nechtěli zažívat štěstí... Copak nevidíte, jaká hrůza se tu stala? Jste normální?
Jen si to pořádně prociťte! Pořádně ty negativní emoce do sebe vstřebejte, ať se vám mohou snáze připomenout i v době, kdy zrovna nebudete koukat na nic tragického. Však on vás ten smích přejde!
Než přepočítají mrtvé vs. těžce raněné, pojďme si připomenout podobně tragické události, abychom věděli, jestli ta aktuální je nejtragičtější, nebo jestli máme v archivu ještě větší hrůzu. Lidi také zajímá, kdo za to neštěstí může. Chtějí znát viníka a chtějí vědět, jak bude potrestán. To je přeci normální. Nesmíme se zapomenout zeptat pozůstalých, co na to říkají oni. Podívejte, jak jsou zdrceni! Je to zlé a všem je z toho zle. To je přeci normální.
Nepíši tyto řádky proto, abych kritizoval média nebo jejich diváky. Naopak. Nabízím možnost a příležitost si UVĚDOMIT, že svou pozorností si každý sám svobodně rozhodujeme, kolik prostoru věnujeme CIZÍMU NEŠTĚSTÍ nebo SVÉMU ŠTĚSTÍ. Co krmíme, to roste. Co nekrmíme, to chřadne. Pokud z nás bude vyzařovat naše vnitřní štěstí, budeme i svému okolí daleko prospěšnější, než když budeme chodit jak hromádka neštěstí. Kolik prostoru jste v posledních dnech věnovali svému štěstí?