O mně

Kdo je Jan Kuthan?

Nemám úplně potřebu se nějak "nálepkovat", ale pokud jinak nedáte, z tohoto úhlu pohledu jsem spisovatel a podnikatel. Ve skutečnosti je ale tím hlavním hnacím motorem mého současného života SEBEPOZNÁNÍ. Narodil jsem se 12. října 1978. Nepíši to proto, abyste mi v říjnu přáli k narozeninám, ale abyste věděli, že už mi není dvacet, ale do důchodu se také ještě nechystám. Mám už něco odžito a nyní z toho těžím zkušenosti. V posledních letech jsem prošel proměnou, o jaké se mi ani nesnilo.

Kým jsem byl?

Můj život se před lety dostal do fáze, kdy v něm starosti začaly převažovat nad radostmi. Nabaloval jsem na sebe jednu zátěž za druhou a sám sebe zanedbával. Štvalo mě, že se přejídám a přibývám na váze. Vážil jsem 108 kg. Neměl jsem energii, byl jsem lenivý se hýbat, špatně jsem spal, neustále mne bolela hlava nebo záda. Procházka, výlet či dovolená byly pro mě ztrátou času. Podnikání bylo na prvním místě, jenže jsem se neuměl obklopit těmi správnými lidmi a z původního podnikatelského nadšení se stal doslova boj. Tehdy jsem se konečně zastavil a začal jsem se sám sebe ptát, zda toto je skutečně život, jaký chci žít. Jestli není čas vše přehodnotit a něco dělat jinak. Jak na tom budu v sedmdesáti, když už teď jsem jak lazar?

Vrhnul jsem se na změnu

Chtěl jsem svůj život obrátit k lepšímu, ale nevěděl jak. Začal jsem se proto zajímat o příběhy a návody těch, kteří to dokázali. Rázem bylo zřejmé, kde je "zakopaný pes". Můj prožitek života je výrazně ovlivňován mými přesvědčeními, emocemi a myšlenkami. Je třeba přestat věnovat svou energii tomu, co neovlivním nebo co mi vadí. Místo toho je žádoucí ji nasměrovat tam, kde to dává smysl. Aby z mé životní energie mohlo růst něco pozitivního a prospěšného. Abych nezápasil s tím, co mě ničí. Stačí měnit myšlení a dá se vše do pohybu. A přesně to se stalo. Okamžitě se začaly dostavovat výsledky. Postupně jsem odhazoval vše, co mě brzdilo, trápilo, štvalo, blokovalo. Spolu s tím jsem se zbavil i 30 kg nadváhy. Svou energii jsem nasměroval k tomu, co mi dělá radost a co vede k naplněnému životu.

Každý máme svůj příběh

Dnes se mi můj vlastní život odkrývá ve zcela nových souvislostech. Zatímco dříve jsem své vzpomínky na dětství i pozdější léta vnímal jen jako historky, které mi náhodně uvízly v paměti, dnes vnímám především jejich emoční pozadí. Každý si v sobě od dětství neseme své emoční rány, které čekají na vyléčení. Občas vyplují na povrch a život se nás v tu chvíli ptá, zda je hodláme přikrmit svou energií a pozorností, nebo je ze života pustíme. Někdy škodí nepřehlédnutelně, jindy naprosto nenápadně. Díky porozumění těmto vzorcům můžeme okamžitě začít psát zcela jiný příběh našeho života...

Proč píši svůj blog?

Původně jsem zde prezentoval svou spisovatelskou tvorbu. Nyní chci naplnit zcela jiné poslání - svým příběhem a nabytými poznatky inspirovat ty z Vás, kteří jsou na tom obdobně, jako já před lety. Vnitřně cítíte, že chcete od života víc, ale nedostáváte to. Skřípe to vztahově, finančně, pracovně, zdravotně... Možná skřípe vše, možná jen nějaká oblast. Záměrem mého blogu je ukázat Vám cestu k lepšímu životu. Abyste i Vy dokázali odházet všechen ten balast, který jsme si každý za svůj život posbírali z výchovy v rodině či ve škole, od kamarádů, z televize, z internetu... Věřím, že přesně proto jsme se ostatně narodili - abychom si život užívali.

Cesta samostudia a poznávání

Ve škole jsem nedokázal pochopit, proč mi nějací cizí lidé (učitelé) vnucují informace, které jsou pro běžný život nepoužitelné. Mám se učit pro známky? Raději bych se učil pro život. To ale zjevně není smyslem školského systému. Nedostal jsem tam odpovědi na zcela zásadní otázky, které jsem si kladl v podstatě už od dětství. Čím více jsem lidem a životu nerozuměl, tím více jsem prahl po odpovědích. Stal se ze mne vášnivý student a badatel. Nořil jsem se do nových a nových témat, které se týkají osobního rozvoje. Jak jsem se posouval, měnily se i oblasti mého zájmu. Dnes už postupně odpadá touha rozumět více a ještě více. Nastoupil totiž klid, z něhož se mnohé odpovědi noří samy. A já jen žasnu, jak vše souvisí se vším...

Před deseti lety jsem začínal oblastmi, které mne tehdy nejvíce trápily. Touha vycházet lépe s penězi mne přivedla ke knize "Myšlením k bohatství", z níž zcela nezpochybnitelně vyplývá, že cesta k lepšímu životu vede přes naše myšlenky. Tak jsme objevil pozitivní myšlení, či lépe řečeno - prospěšné myšlení. Na to navázalo "objevení" zákona přitažlivosti, podle něhož si do života přitahujeme lidi a situace odpovídající právě našemu životnímu postoji. Co vyzařujeme, to dostáváme. Skvěle mi to vysvětlily knihy Rhondy Byrne nebo Esther Hicks.

Jack Canfield mi ukázal cestu k úspěchu skrze vyjasnění si zásadní věci, jakým člověkem chci vlastně být, co chci zažívat, kam směřuju. Jakmile jsem měl v tomto jasno, další cesta se ukazovala již sama. Postupně jsem obměňoval svůj jídelníček na zdravější verzi, začleňoval do života více pohybu a pobytu venku, naučil se uspořádat si své úkoly a věnovat se jim podle důležitosti.

Přes stovky knih, audio nahrávek i videí jsem se dostal až ke kvantové fyzice, k frekvencím, vibracím či k úrovním vědomí, informacím z neurovědy, epigenetiky, psychologie, filosofie atd. Vše jsem využil a nadále využívám pro lepší pochopení sebe sama, druhých lidí i života jako takového. Mé prožívání života se posunulo na zcela jinou úroveň, než jsem si kdy dokázal jen představit.

Na další "levely" poznání jsem se dostal přes Jiřího Ledvinku, Eckharta Tolleho či Davida R. Hawkinse. Zásadní pochopení mi přinesly Genové klíče Richarda Rudda, jejichž hloubku bych ještě v nedávné minulosti nebyl schopen vstřebat. To platí také o učení Ivanky Adamcové, které mi do života vstoupilo začátkem roku 2025. Co bych dříve nepobíral, to najednou do sebe dokonale zapadlo jako geniální skládačka.

Mnoho lidí se na tyto a podobné "učitele" obrací. Směřují na ně dotazy, z nichž je ovšem zřejmé, jak silně se ve všech těch informacích ztrácejí. Chtějí prožívat život v úplně jiném rozpoložení a místo toho se trápí. Mnoho "učitelů" je od nich tak "daleko", že svou odpověď nepřizpůsobí jejich možnostem vnímání. Posluchač nebo čtenář se tak nemá čeho chytit. Je to pro něj příliš velký skok.

Osobně to vnímám jako prostor, v němž mohu uplatnit vlastní zkušenosti, kdy jsem sám hledal odpovědi na své otázky. A přestože na ně odpovídali mnozí, ne vždy mi odpověď dávala smysl. Potřeboval jsem vždy ještě něco pochopit, aby to na sebe navazovalo. Podobný mezistupínek chybí mnoha lidem. Pro mne je to výzva, abych svou vlastní cestu za pochopením využil ve prospěch těch, kteří chtějí znát odpovědi na své otázky. Jakmile ale něco přeskočí, nemohou se odpovědi dobrat.

Nabízím proto vlastní úhel pohledu, jenž díky své ucelenosti dává větší prostor porozumět souvislostem. Abyste i Vy našli ten svůj "Klíč k naplněnému životu." Nabízím to, co sám žiju. Sám žasnu, že je možné své vnímání takto zásadně posunout od pocitů beznaděje do stavu, kdy si užívám každý den. Doslova miluji svůj život a jsem sám sobě nejlepším kamarádem. Zabydlel se ve mně klid, harmonie, láska, svoboda, vděčnost... Ze svého života mám upřímnou radost a cítím doslova povinnost se o své poznatky podělit s ostatními. Recept na šťastný život totiž existuje. Jen je třeba tomu uvěřit a vykročit.

Oficiální životopis

Pokud jste si na stránku "O mně" přišli pro "normální životopis", který si autoři píší sami o sobě a tváří se, že to za ně psal někdo jiný, tak jej zde máte. Nevím ale, co si od něj slibujete. Byl bych skoro radši, kdybych ve Vás probudil touhu věnovat se sami sobě a svému životu. Ale co už, je to Vaše věc...

Jan Kuthan (narozen 12. října 1978 v Příbrami) je spisovatelem, podnikatelem a v posledních letech především nadšencem do témat osobního rozvoje a psychologie. Svou knižní prvotinu "Příběh naší vesnice" (1998) věnoval historii rodné vsi Rovina u Sedlčan. Následovala knížka veselých povídek "Jedna kachna za druhou" (1999) a kniha "Staletí pod hradními okny" (2002), mapující zajímavou minulost obce Vysoký Chlumec. Po absolvování Vyšší odborné školy publicistiky v Praze pracoval v Městském muzeu Sedlčany. Při tvorbě nové muzejní expozice poznal fotografa Martina Steckera a z jejich spolupráce vzešly mimo jiné reprezentativní publikace "Sedlčanskem po stopách Jakuba Krčína" (2004), "Vltava v proudu času" (2006) či "Sedlčansko ve fotografiích Martina Steckera" (2009).

Coby novinář působil v řadě novin a časopisů a vedle knih zrealizoval několik brožur, scénářů, textů pro kalendáře, naučné stezky, mapy a další materiály. Od roku 2006 provozuje e-shop Hubatá černoška (3x vítězný ve své kategorii v soutěži Shop roku). Po letech v podnikání se v roce 2022 vrátil k psaní a napsal svůj první román "Kominíci pro štěstí". O tři roky později z něj vytvořil také filmový scénář, a tak se nechme překvapit, v jaké podobě (a kdy) bude dílo představeno veřejnosti.

V současné době žije tématy "osobního rozvoje", díky nimž dokázal ve svém životě realizovat nespočet pozitivních změn. Jelikož mohou přinést spoustě lidem inspiraci a povzbuzení, zaměřuje svou nynější tvorbu právě tímto směrem. Je autorem "Klíče k naplněnému životu," jenž je dostupný v postupně rozšiřované online verzi na jeho osobním blogu.

Podrobnější informace k jednotlivým publikacím najdete v části "Má tvorba". V blogových článcích pak najdete další detaily, jak jednotlivé knihy vznikaly, jak probíhal jejich křest či další zajímavosti.

Blogové příspěvky

Oprášený blog - Po několikaleté odmlce jsem se znovu vrátil ke psaní. Pro lepší komunikaci se svými čtenáři jsem v květnu 2022 obnovil svou internetovou prezentaci.
Jak jsem se dostal ke psaní - Velký vděk cítím k profesoru Jiřímu Pávovi, jenž stál nejen u samého zrodu mé spisovatelské dráhy, ale i později byl mou velkou oporou.
Lehce šílená životní odbočka - Po gymnáziu jsem se dostal na školu, která mi sice nesedla, nicméně i přesto mi pomohla ukázat směr, kudy se chci v životě ubírat.
Prvotina věnovaná rodné vísce - Co může být krásnější, než zahájit spisovatelskou dráhu knížkou o rodné vísce? Mně se to poštěstilo již v devatenácti letech.
Kachny, kachny a zase kachny - Psát do regionálních novin a pobývat přes týden na studiích v Praze, to je trochu oříšek. Vše má ale řešení a já je našel v "kachnách".
Konečně škola, která mě bavila - Než jsem stačil na české školství nadobro zanevřít, stal se malý zázrak. Dostal jsem se na novou školu mezi fantastické lidi.
Co se dělo v podhradí - Vysvětlujte někomu, že nejste historik, když píšete o historii. Můj zájem o rodný kraj vyústil v sepsání další národopisné publikace.
Jak jsem se stal muzejníkem - Když se stěhovalo a následně otevíralo nové sedlčanské muzeum, měl jsem štěstí být u toho jako jeden z přímých aktérů.
Krčínovo výročí - Při zmínkách o Jakubu Krčínovi z Jelčan a Sedlčan se naše město často opomíjí. Kdy jindy to napravit než v roce 400. výročí od jeho úmrtí.
Okouzlení Vltavou - Kde se zrodil nápad, vydat reprezentativní publikaci o střední části řeky Vltavy? Jak vznikalo dílo, které vnímám jako svou "nejlepší vizitku"?
Spolupráce s Martinem Steckerem - To se vám to píší knihy, když z nich profesionální fotograf udělá opravdové klenoty. Pak už jimi stačí třeba jen tak listovat a text ani nehraje roli...
Kterak se zrodila Hubatá černoška - Začalo to myšlenkou na regionální noviny a skončilo e-shopem s dárkovým zbožím. Mezi tím proběhla neskutečná jízda.
Dvacetiletá historie jednoho románu - Podnikání a založení rodiny mne sice odvedlo od psaní, ale v šuplíku na mne čekala jedna nedokončená záležitost...
Klíč k naplněnému životu - Prošel jsem v životě zásadní změnou a považuji doslova za svou povinnost se o své poznatky podělit s těmi, kteří chtějí změnu.