Jak šel čas:
Oprášený blogJak jsem se dostal ke psaní
Lehce šílená životní odbočka
Prvotina věnovaná rodné vísce
Kachny, kachny a zase kachny
Konečně škola, která mě bavila
Co se dělo v podhradí
Jak jsem se stal muzejníkem
Krčínovo výročí
Okouzlení Vltavou
Spolupráce s Martinem Steckerem
Kterak se zrodila Hubatá černoška
Dvacetiletá historie jednoho románu
Několik let jsem měl tu čest, spolupracovat na mnoha projektech s fotografem Martinem Steckerem. Milerád Vám tuto osobnost představím blíže. Narodil se 25. února 1957 v Praze. Je absolventem FAMU (obor umělecká fotografie), kde dlouhá léta působí jako pedagog a vedoucí ateliéru klasické fotografie. Je členem Asociace profesionálních fotografů ČR.
Doménou jeho tvorby je krajina a architektura, kterou v praxi rozšířil i na tvorbu propagačních materiálů v oblasti cestovního ruchu. Spolupracoval s řadou vydavatelství (např. Academia, Slovart, Albatros), podílel se na tvorbě expozice Městského muzea Sedlčany i na výstavách Národního muzea v Praze.
Jeho fotografie historických nálezů byly součástí výstavy keltského umění v Tokiu nebo celoevropské výstavy Evropa okolo roku 1000. V roce 2009 se podílel audiovizuální prezentací na putovní výstavě Fenomén Martinů a rok nato dokončil několikaletý projekt dokumentem o vystěhování Sedlčanska a Neveklovska v letech 1943-1945.
Jeho nádherné snímky najdete mimo jiné v publikacích "Sedlčanskem po stopách Jakuba Krčína", "Vltava v proudu času", "Čeněk Habart - Sedlčansko", "Kostely na Sedlčansku", "Sázavský klášter", "Sedlčansko ve fotografiích Martina Steckera" a v mnohých dalších.
Každá spolupráce s ním mne osobně velmi těšila. Jeho profesionální přístup byl doslova ohromující. Pečlivá příprava a nesmlouvavé nároky na dokonalý výsledek byly samozřejmostí. Když fotil muzejní exponáty nebo interiéry, využíval spoustu světel či clon a s nesmírnou trpělivostí si hrál s každým detailem. Jeho paní Jarmila mu byla vždy po ruce a oddaně mu se vším pomáhala.
Když fotil v terénu, na místa se nesčetněkrát vracel, aby atmosféra snímku byla co nejlepší. Dokázal odhadnout, kdy bude sklon slunečních paprsků vrhat nejvhodnější úhel a klidně si na dokonalou fotku počkal i několik měsíců (pokud jej tedy k jeho lítosti netlačil zadavatel šibeničním termínem).
V dnešní době se za fotografa považuje kdekdo s mobilem v ruce či v lepším případě s fotoaparátem s automatickým nastavením. Přál bych každému takovému "pořizovači snímků", aby zažil při práci opravdového profesionála. Pana Steckera si velmi vážím nejen jako fotografa, ale také lidsky. Na každý jeho příjezd do Sedlčan jsem se velmi těšil. Děkuji mu za vše, o co můj život obohatil. Rád bych podobných lidí potkával mnohem více.