Prvotina věnovaná rodné vísce

Moje knižní prvotina "Příběh naší vesnice" zachycuje historii mé rodné vsi Rovina u Sedlčan, čítající všehovšudy 130 obyvatel. Největší prostor je věnován události, k níž zde došlo na sklonku druhé světové války v květnu 1945.

Ke vsi tehdy mířili dva ozbrojení němečtí vojáci. Jeden místní občan je předjel na kole a hned o nich referoval chlapům v hospodě. Ti zrovna poslouchali rádio, aby měli přehled, co se děje v Praze. Okamžitě vystartovali Němcům naproti. Někteří se zbraní. Ani nedošlo na debatu, kam Němci jdou a co chtějí. Jakmile zahlédli zbraně, odstartovalo to přestřelku, při níž jeden německý voják zemřel. Smrtelnou ránu však dostal také místní občan František Chmátal a další muži byli vážně zraněni.

Přeživší voják vše ohlásil na velitelství v Sedlčanech a druhý den ráno obsadily německé jednotky celou vesnici a všechny muže vyvedly na náves. Pamětník František Vlásek na ty chvíle vzpomínal:

"A z těch sedmdesáti pěti si vybral ten jeden důstojník nás deset za toho zastřeleného vojáka. Tam na Vrškách, kde byl zastřelen, že nás postřílejí, a ještě vybral další čtyři, ty že nás zahrabou. Museli si vzít motyčky a ryčky. V těch deseti byl, shodou okolností, bratranec mé manželky Jaroslav Křížek, který byl v rajchu celé čtyři roky a uměl německy. Tak ten, když nás tam dovedli nebo spíš dohnali - s kopancema a fackovali nás, tloukli pažbama po zádech a přes nohy, tak jim bez přestání tvrdil, že toho vojáka zastřelili partyzáni, že jsou v lese."

Důstojník místní občany nakonec zastřelit nenechal. Naložili mrtvého vojáka na trakař a poté na auto, před nímž museli muži běžet až do sedm kilometrů vzdálených Sedlčan. Tam drama pokračovalo, ale naštěstí dobře skončilo. Událost dodnes připomíná kamenný pomníček na kraji naší vesnice.

Kvůli knížce jsem tehdy obešel prakticky celou ves dům od domu, aby každý zašátral v paměti i v šuplíku se starými fotkami. Zaznamenal jsem tak historii nejen konce války, ale prakticky všeho, co se mi podařilo zjistit. Ať již od pamětníků, tak z kronik a dalších knih, jichž však existovalo pomálu.

Útlá knížka měla 80 stran a s přispěním místních podnikatelů vyšla v nákladu 500 výtisků. Úvodní věnování mi napsal scenárista Miloš Macourek, jenž tvořil v nedaleké Bláhově Lhotě a s nímž jsem měl tu čest se osobně poznat. Snímky ze současnosti obstaral legendární sedlčanský fotograf Ladislav Hadraba a titulní kresbu rovinské kapličky můj spolužák z gymnázia Filip Toužimský.

Křest se konal 9. října 1998 v sále místní hasičárny. Pozval jsem kolem padesáti lidí, ať již kamarádů, spolužáků, příbuzných nebo místních občanů, o nichž (a pro něž) knížka je. V pestrém programu hrála harmonika, housle, flétny, byla sehrána zábavná scénka či předvedeno taneční vystoupení. Vše moderoval velký divadelní ochotník a občasný moderátor Jarda Repetný. Spisovatelská dráha byla zdárně odstartována…

Zde najdete podrobnosti ke knize: "Příběh naší vesnice".

Pokud Vás zajímá pokračování mého spisovatelského příběhu, pokračujte sem: "Kachny, kachny a zase kachny".