Krčínovo výročí

Na knize o Krčínovi jsem začal pracovat hned po knížce o Vysokém Chlumci "Staletí pod hradními okny" v roce 2002. Při vytváření muzejní expozice jsme nemohli nezaznamenat, že tento slavný rybníkář bude mít v roce 2004 významné výročí 400 let od úmrtí. Chtěli jsme Krčína zpropagovat, jak to jen půjde, protože ku škodě našeho regionu si jeho jméno lidé spojují spíše s jihočeskými rybníky.

Na Sedlčansku po sobě Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan zanechal taktéž pořádné stopy a bylo nesmírně zajímavé tuto neúplnou mozaiku skládat. Na knize jsem spolupracoval s Martinem Steckerem, jehož fotografie z ní udělaly opravdu výstavní publikaci a skoro jsem zalitoval, že jsme se nepoznali dříve a neudělali ve stejném duchu i knihu o Vysokém Chlumci.

Martin Stecker nafotil jak dobové písemnosti včetně té nejvzácnější - Krčínova kancionálu, tak i místa s Krčínem spojená. V Obděnicích zachytil Krčínovu náhrobní desku i zajímavé detaily v kostele, v Dublovicích náhrobek jeho dcery, v Křepenicích Krčínovu tvrz, u Příčov torzo větrného mlýna a největší rybník Sedlčanska Musík.

Nesnažil jsem se psát knížku jako historik, jímž jsem nebyl, zkrátka jsem do ní posbíral vše, co se ke Krčínovi dalo po čtyřech stech letech ještě najít v dostupných materiálech a knihách. Kdejaká zmínka nebo pověst o Krčínovi dostala v knize prostor a podařilo se odkrýt i docela nové souvislosti i náměty pro případné další a podrobnější bádání.

Vedle knihy jsme řešili, jak Krčína v Sedlčanech důstojně připomenout. Neměl ani svou ulici a návrh na sochu od Břetislava Bendy z roku 1968 skončil jen u sádrové předlohy, která byla vystavena v expozici muzea. Krčínova socha měla zdobit kašnu na hlavním náměstí (horní část kašny má tvar rožmberské růže). Nikdy ale nebyla zrealizována.

K realizaci nebylo daleko ani tentokrát, ovšem kam případnou sochu umístit? Mluvilo se o zahradě u kostela sv. Martina nebo o lokalitě Na Potůčku, která měla v budoucnu projít renovací a kde by mohla vzniknout pěší zóna, jíž by právě Krčín mohl vévodit.

Úvahy se přesunuly k realizaci pamětní desky, pro niž byl vybrán rohový dům náměstí T. G. Masaryka, kam Krčín chodil za svým přítelem Václavem Křikavou. Instalována byla v červnu 2004 v týž den, kdy jsme v muzeu pokřtili knihu "Sedlčanskem po stopách Jakuba Krčína". Z pamětní desky vystupuje předsazená Krčínova postava. Její autor Jan Hendrych daroval muzeu sádrový návrh, jenž se stal zároveň předlohou veliké sochy, postavené o měsíc později v Třeboni u rybníka Svět.

Kolem Krčína se toho v roce 2004 událo opravdu hodně, od akcí drobného místního charakteru, až po vznik hodinového televizního dokumentu "Paměť vody, aneb Odkaz Jakuba Krčína". Dílo dokumentaristy Martina Skyby se objevilo v televizi v lednu 2005 a dalo se sehnat také na videokazetě.

Později natáčel o Krčínovi můj spolužák z VOŠP Lukáš Landa do pořadu Reportéři ČT a zval mě i do besedy na stanici ČT24. V té době už jsem ale žil jinými aktivitami a nechtěl si vše oživovat a stresovat se živým vysíláním. V roce 2011 jsem se nakonec nechal přemluvit k účasti v pořadu pro děti Záhady Toma Wizarda, v němž si na Krčína taktéž vzpomněli.

Knížka o Krčínovi měla úspěch jak mezi čtenáři, tak na ni vyšla řada pozitivních recenzí. V roce 2005 se podařilo zrealizovat dokonce druhé vydání, ale to už jsem žil novým tématem, které opět přesahovalo hranice regionu a zároveň jej propagovalo…