Není divu, že je naše společnost tak spokojená a lidé jsou životem nadšeni, vždyť jsme od útlých dětských let všemi inspirováni, abychom si život užívali a hledali si v něm to své štěstí a svou radost.
Osobní rozvoj:
- Chcete reportáž z místa neštěstí? A co takhle z místa štěstí?
- Život se s vámi nemazlil?
- Režírujete si svůj život sami, nebo hrajete komparz v jiných příbězích?
- Velké poděkování škole, jak skvěle nás připravuje pro život
- Zpomalte! Nic víc nepotřebujete…
- Druhé lidi nezměníte, ale své reakce na ně ano
- Média vyškrtávají zlo ze svého obsahu, protože se špatně prodává
- Nemůžete to změnit? Tak to přijměte!
- Jste zdraví? Skvělé, tak si to prožívejte!
- Kde se to v lidech bere? Odpověď je přeci zřejmá...
- Filmová tvorba nenápadně inspiruje další šílence se zbraní
- Jak moc známe druhé lidi a jak oni vlastně znají nás?
- Vděčnosti není nikdy dost
- I malý počin má vliv na celý sled návazností
Není divu, že je naše společnost tak spokojená a lidé jsou životem nadšeni, vždyť jsme od útlých dětských let všemi inspirováni, abychom si život užívali a hledali si v něm to své štěstí a svou radost.
Děti jsou od přírody zvídavé a škola pro to má mimořádné pochopení. U každého dítěte brzy rozpozná, v čem je výjimečné a kam ho srdce táhne. Svůj přirozený talent a nadání pak může ve škole svobodně rozvíjet. Děti jsou tu ve svém živlu. Vždy se do své činnosti zaberou a den jim pak pěkně uteče, že se jim ani nechce domů.
Ve škole se děti naučí respektovat druhé lidi a spolupracovat s nimi. Žasnou, jak je to na tom světě kouzelně zařízeno. Každý máme nejen jiný obličej, ale i jiné názory, jiný styl v hudbě či v oblékání, jiná přesvědčení, jiné tělo, jiný hlas či dokonce jinou barvu pleti nebo jinou řeč. To je něco úžasného!
Naučili jsme se díky tomuto pochopení brát druhé lidi takové, jací jsou. Nikoho tak ani nenapadne, vnucovat druhému svůj názor nebo se s ním dokonce hádat, když neříká nebo nedělá to, co od něj očekáváme.
Od nikoho nic neočekáváme a umíme naopak naslouchat a nezaujatě druhé pozorovat, aniž bychom měli potřebu je hodnotit. Nad nikým se nepovyšujeme ani neponižujeme, ostatně i učitelé mají přirozenou autoritu a berou děti jako sobě rovné.
Je nám přirozené vnímat srdcem, umíme naslouchat své intuici i vlastnímu tělu. Nemusíme se tak druhých ptát, co je pro nás dobré, ani se nemusíme bát, co si o nás kdo myslí. Máme sebevědomí. Naučili jsme se vnímat vše s láskou a ne se strachem. Strach nemá v naší společnosti místo.
Ve škole jsme si také vypracovali užitečný návyk, pečovat o své zdraví a tělo. To budeme potřebovat celý život a je třeba mu věnovat péči. Rádi se proto hýbeme a jíme zdravé potraviny. Jsme naučeni chovat se k sobě pozorně a laskavě a přirozeně se tak chováme i k druhým lidem.
Každý si díky škole našel práci, která ho skutečně naplňuje a cítí se v ní užitečný. Každý tu má své místo a je přijímán a respektován. Náš skvělý vztah jeden k druhému i k sobě samému se přenáší i na naši planetu. Staráme se o ni s velkou láskou. Pro každého je tu hojnost všeho, co potřebuje. Fascinuje nás svou krásou.
Dovede si představit, jak by ten svět asi vypadal, kdyby nás k tomuto škola nevedla?