Kde se to v lidech bere? Odpověď je přeci zřejmá...

Včerejší událost v Praze je velkou příležitostí pro spoustu lidí, pochopit, proč jsou v naší společnosti lidé plni nenávisti. Kde se vzali? A kde se bere ta jejich nenávist? Kde se bere ta síla, která z nich udělá třeba vraha? Odpověď máme všichni před očima.

Je velmi snadné obvinit onoho šílence z jeho činu a hodit vše na něj. On je ale výplodem naší společnosti. Kdyby žil mezi lidmi, jejichž každodenní realitou jsou harmonické mezilidské vztahy, láska, vděčnost, pokora, humor, radost apod., neměl by ani šanci přijít do kontaktu s myšlenkami plnými pomsty, nenávisti, zla, utrpení či bolesti. Jednoduše to nejde dohromady.

Velká média upřednostňují zlo v mnoha podobách. Novináři jak supi čekají na každou příležitost, kterou by mohli přitopit pod kotlem plného tragédií, bouraček, krve, úmrtí, nespravedlnosti, bojů, rozporů apod. 

A diváci se tím ochotně krmí a nevšímají si ani signálů jejich vlastního těla plného stresových hormonů. Nepostřehnou, že mají na hrudi tlak, který tam nemá co dělat. Nepostřehnou, že se jim svírá břicho hrůzou. Jejich pozornost je tam venku, kde je toho tolik k vidění... 

Na jiné myšlenky přepnou až ve chvíli, kdy k nim alespoň ta reklama promluví laskavým tónem a nabídne jim svět šťastných a spokojených lidí, kteří jsou tak roztomile šťastní, neboť užívají tabletky z vaší lékárny.

Ale šup zpátky do strachu a dalších jeho příbuzných energií, na které se médiím podařilo vybudovat poměrně slušnou závisláckou obec. Když není k dispozici drama reálné, nabídnou dosyta dramata filmová. Jen ať konzument nevyjde ze cviku a je pěkně udržován "v napětí". 

A konzument je pak v napětí i tehdy, kdy televizi či mobil vypne. Je tím nasycen. Je to v něm. Má toho strachu a stresu plnou hlavu. A nejen ji. Má to v krvi. Je toho plný... Jako by ho to chtělo uštvat. Pořád ho něco štve. Pořád je čemu se divit a s čím bojovat. 

V tomto nastavení chodí lidé po světě a v tomto nastavení se na ten svět dívají. Co asi vidí? Jak mohou vidět něco jiného než to, co se nenápadně stalo součástí jejich osobnosti? Jak mohou na něco jiného myslet? Jak mohou o něčem jiném mluvit než o tom, co mají k dispozici?

Jsme to my sami, kdo se svobodně rozhoduje, jestli bude vyhledávat dobro v mnoha jeho podobách, nebo zlo. Lásku nebo nenávist. Pozitivní myšlenky nebo negativní myšlenky. Pozitivní zprávy nebo negativní zprávy.

Jsme to každý z nás, kdo přispívá svou pozorností do společného prostoru a kdo svým úhlem pohledu ovlivňuje druhé lidi. Každý z nás může přispět tím, že se přestane krmit jedy a zaměří se na to krásné a prospěšné. Každý má moc to u sebe změnit. Stačí se rozhodnout a začít. Každý z nás je důležitý!

Mnozí už to udělali. To je pak, panečku, překvapení, že existují také dobří lidé... 

A jestli netušíte, kde začít, tak úplně stačí vypnout ty tlaky, které usilují o Vaši pozornost. Vypnout média a zkusit to bez nich. Jasně, závislost je silná, nebude to lehké, ale je to nutné. Je třeba vystoupit z tohoto rychlíku a místo pasažéra být jen pozorovatelem. Rázem celou tu hru o Vaši pozornost uvidíte jinýma očima. Neskočíte už na lep, neskočíte do pasti. Nebudete se vnímat jako oběť toho všeho.

Dovedete si představit tu sílu a energii, jaká by vstoupila do Vašeho života, když byste odedneška čas věnovaný běžně zpravodajství nahradili třeba uvědomování si, za co vše můžete být ve svém životě vděčni? Když byste se "obtěžovali" přesunout Vaši pozornost tímto směrem? Je třeba přepnout svůj vnitřní program. Teď hned.