Co říká náš vztah k Vánocům o nás samých?

Jsou Vánoce pohodovým časem radosti a klidu, nebo naopak šíleně hektické období plné stresu a starostí? Jak to, že je někdo miluje a druhý nenávidí? Zkoumáním samotných Vánoc odpověď nenajdete. Naše postoje k čemukoliv totiž nejsou ani tak o tom, co konkrétního posuzujeme a hodnotíme, ale vypovídají jen a jen o nás samotných...

Mám pro vás skvělou zprávu. Pokud začnete vnímat své emoce a pocity v konkrétních životních situacích, máte vyhráno. Můžete si totiž zcela svobodně vybrat, jak s nimi naložíte. Je celkem jedno, jaká emoce se zrovna ozvala, zásadní je vaše reakce. 

Pokud se rozhodnete danou emoci přikrmit a zahrnout ji svou pozorností, bude nadšená. Poroste jak z vody. Čím více a častěji budete tuto emoci krmit, tím bude větší a hladovější. Nejenže dokáže ostatní emoce překřičet a upoutat snáze vaši pozornost, stane se z ní doslova magnet, přitahující myšlenky či situace na stejné či velmi podobné vibraci. Toho slova se nelekejte, pomohlo spoustě lidem pochopit, jakými zákonitostmi se naše životy řídí...

Ať je to jednodušší, rozdělme si emoce na pouhé dvě partičky. V jedné jsou ty negativní, ve druhé ty pozitivní. Zrovna tak je můžeme nazvat nízkovibrační vs. vysokovibrační. Tedy ty, které nás táhnou dolů, nebo ty, které nás naopak povznášejí. Každý jistě sám dokáže velmi snadno definovat, kam která patří, i kdybychom si je pěkně promíchali (vděčnost, stres, odpuštění, odpor, láska, nenávist, soucit, závist, ochota, vztek...).

Předchozí odstavec nepochybně odradil řadu čtenářů od dalšího čtení. Ani jsem se s nimi nestačil rozloučit... Jejich vnitřní nastavení (řekněme raději "ego") je dál nepustilo. Rádo si je udržuje v "nízkých" myšlenkách, tedy v neustálém kritickém hodnocení, posuzování, odsuzování, škatulkování, potažmo ve stresu, hněvu apod. Jakmile "hrozí", že by prokoukli, jak šikovně jsou v těchto nízkých vibracích drženi, ego jim vystaví stopku: "A dost, tohle jsou nějaký bláboly, to číst nebudu! Mělo to být o Vánocích a žvaní tu o egu! Na tohle fakt nemám náladu!"

Každé slovo, každá myšlenka, má svou vibraci. Je nějakým způsobem naladěna. Myšlenky nás tak mohou skvěle naladit, ale mohou nás i příšerně rozladit. Jakmile si všimneme, že nás myšlenky rozlaďují, stačí se přeladit... 

Jsme jako rádio, z něhož zkrátka nemůže vycházet nic jiného, než na co jsme ho naladili. Vesmír je plný myšlenek, z nichž si můžeme vybrat. Je to stejné, jako když si na internetu vybíráme stránky, na něž se proklikneme, do nichž se začteme. Máme k dispozici vše a je na nás samotných, co si zvolíme. Čemu se rozhodneme věnovat pozornost. 

Kdykoliv přichází neprospěšná myšlenka, stačí si to jen uvědomit a upřednostnit myšlenku prospěšnou. Pozitivní. Přestaneme tak dávat všemu negativní "nálepky" a doslova se brzdit ve šťastném prožívání života. 

Mnoho lidí už ani neví, co vše v minulosti označili negativní nálepkou a pak se diví (pokud se diví), proč nevychází dobře s výplatou, s penězi, se šéfem, s partnerem, proč je tak štvou nebo vyvádějí z rovnováhy politici, dnešní uspěchaná doba, televizní program, počasí, dlouhé načítání počítače, pohozené špinavé prádlo či cokoliv dalšího, včetně Vánoc...

Přitom záleží jen na tom, jakou emoci dané situaci přidělíme. Situace sama o tom nerozhoduje. My rozhodujeme! Naše programy o tom rozhodly. A naše programy a přesvědčení můžeme měnit. Nálepky "dobré", "špatné", "hrozné", "krásné" apod. můžeme měnit... Nebo je můžeme úplně vyřadit a nenálepkovat vůbec. Jen pozorovat...
 
Je proto velmi absurdní druhým lidem vyčítat, že mají jiné emoce nebo jiné názory. Stačí to respektovat a máte po problému! A kdyby jen po jednom problému... Tento neutrální a respektující přístup řeší vlastně vše...

Člověk nemusí být Einstein, aby věděl, jaký typ emocí by měl upřednostňovat. Přesto si spousta lidí "nevšimne", že krmí tu nesprávnou bandu. Stačí "trocha" nepozornosti a ty negativní potvory se přemnoží a jsou pak všude. V hlavě, v zádech, v pneumatice kolem pasu, na bedrech, v žlučníku, v játrech, ve střevech a někomu vlezou třeba až do morku kostí. Dokonce ani srdce před nimi není uchráněno.

Tělo nám pak dává různými zdravotními neduhy najevo, že svou energii zaměřujeme špatným směrem. Nejprve jsou to jemné výstrahy, abychom si uvědomili, jak moc si škodíme. Pokud to ignorujeme, z emocí jsou nemoci. Překrmené emoce nás ovládají a ztrácíme nad nimi kontrolu. Místo, abychom se radovali ze života, všechno nás štve a jsme doslova otrávení. Aby ne, když jsme plni jedu (kyselosti). 

Přitom stačí tak málo. Vnímat, čemu věnujeme pozornost. Vnímat, kterou partu krmíme. Vnímat, jaké myšlenky nám běhají hlavou. Vnímat, jestli se ladíme směrem dolů, nebo směrem nahoru. Jestli jsme v neustálém odporu a hodnocení, nebo v nadhledu a klidu. 

Ne každého však jeho vlastní ego takto daleko pustí. Což platí i o tomto článku, který spousta čtenářů přestala číst už po pár řádcích. Nejsou totiž nastaveni tak, aby se v životě posouvali a brali si ze všeho pro sebe to nejlepší, ale naopak. Jsou nastaveni na neustálé hodnocení, posuzování a odmítání. 

Jejich myšlenkové vzorce je nepustí k "nějaké" vděčnosti, odpuštění, bezpodmínečné lásce či soucitu, protože oni si jedou ve svém vzteku, starostech, stresech, nenávisti, závisti apod. Cítí odpor k čemukoliv, co by je mohlo povznést. Netuší, že ty "jejich" myšlenky ve skutečnosti nejsou jejich. A už vůbec nejsou náhodné. Zveme si je do svého života a přijdou takové, na jaké se ladíme. 

Vánoce jsou ideálním časem, kdy se můžete ladit tak, aby nám všem zářil z obličeje úsměv a pohoda... Je na každém z nás, zda na nich budeme hledat mouchy a vše kolem Vánoce opepříme pořádnou dávkou odporu, nebo si z nich uděláme kouzelný čas plný lásky. Tak tedy, pokud chcete, šťastné a veselé...