Jaroslav Dušek je bezednou studnicí humoru, nadhledu, přehledu, vhledu i originální pohledu na náš život na této planetě. Jeho schopnost improvizace je obdivuhodná a nepochybně pramení z toho, že si na nic nehraje.
Osobní rozvoj:
- Chcete reportáž z místa neštěstí? A co takhle z místa štěstí?
- Život se s vámi nemazlil?
- Režírujete si svůj život sami, nebo hrajete komparz v jiných příbězích?
- Velké poděkování škole, jak skvěle nás připravuje pro život
- Zpomalte! Nic víc nepotřebujete…
- Druhé lidi nezměníte, ale své reakce na ně ano
- Média vyškrtávají zlo ze svého obsahu, protože se špatně prodává
- Nemůžete to změnit? Tak to přijměte!
- Jste zdraví? Skvělé, tak si to prožívejte!
- Kde se to v lidech bere? Odpověď je přeci zřejmá...
- Filmová tvorba nenápadně inspiruje další šílence se zbraní
- Jak moc známe druhé lidi a jak oni vlastně znají nás?
- Vděčnosti není nikdy dost
- I malý počin má vliv na celý sled návazností
Jaroslav Dušek je bezednou studnicí humoru, nadhledu, přehledu, vhledu i originální pohledu na náš život na této planetě. Jeho schopnost improvizace je obdivuhodná a nepochybně pramení z toho, že si na nic nehraje. On se prostě prezentuje tak, jaký zkrátka je, jak přemýšlí, čím se zabývá, co jej zajímá, co vypozoroval, s čím se ztotožnil, co si uvědomil...
Nepotřebuje na nikoho dělat dojem, být přijímán či neposuzován, chovat se tak, aby byl ostatními přijat, on je zkrátka za všech okolností svůj a kdo by jeho přítomnost nevnímal jako obohacující, nechť v jeho přítomnosti nesetrvává. Pro mnohé z nás je ale doslova balzámem na duši vnímat jeho energii, radost ze života, smysl pro humor i hlubokou moudrost, kterou si nevybudoval tvrdým studiem, ale obyčejným zájmem a zaujetím.
Na svá vystoupení se nemusí připravovat. Žije totiž přítomností a nechá vše vyplynout. Vědom si dobře sám sebe, ví, že se na sebe může vždy spolehnout. Může se o sebe opřít. Nejde totiž před lidi cosi tlumočit, co si nastudoval. Naopak, mluví vždy sám za sebe a ze sebe. Proto působí tak přirozeně. On takový zkrátka je.
Jeho schopnost "odstartovat" z jakékoli pozice je fascinující. Třeba na Festivalu uvědomění v květnu 2023 jej rozpačitá uvaděčka neuvedla úplně "profesionálně" a zkomolila jeho jméno. V jiné společnosti by se stala nejspíš terčem pokárání, možná posměchu či snad odsouzení, že "není schopná" říct souvisle pár slov, natož jméno člověka, jehož uvádí.
Právě takový svět jsme si vybudovali. Chceme být tak dokonalí, že podobné nedokonalosti vnímáme pobouřeně a kriticky. Na štěstí existují lidé, kteří od všeobecného odsuzování a posuzování přecházejí na úplně jiný pól - k pochopení, soucítění, přijetí, lásce, k vzájemnému respektu.
I to je důvod, proč je nám s takovými lidmi tak dobře, protože toho posuzování jsme si všichni za svůj život užili až až. Někdy si jej na sebe nabalujeme i my sami, protože zkrátka chceme být přijímáni a máme pocit, že v dnešní společnosti se "chyby" neodpouštějí.
Podívejte se, jaká je zcela přirozená reakce Jardy Duška, když uvaděčka pronese: "Dámy a pánové, je mi ctí, stejně jako vloni, uvést Jarda Dušku." Je doslova potěšen, že vznikla "zajímavá situace" a jelikož vnímá obrovskou trému své kolegyně na jevišti, láskyplně ji obejme, aby vnímala, že vůbec o nic nejde, že nemusí zažívat trému, strach či cokoli podobného. A okamžitě obratně naváže zajímavými postřehy:
"Představte si, že to slovo ´dušek´ chorvatsky znamená ´matrace´ nebo ´polštář´. Kdyby to někomu bylo divné, tak víte, že máme ´podušku´. Poduška nebo duchna... Já jsem se tam přihlašoval do nějakého počítačového systému a tam se objevilo Jaroslav Matrace. Já jsem si říkal, co to jako dělá? Protože jsem si nevšiml, že jsem tam zadal překlad do češtiny. Takže když mě z chorvatštiny přeložili, tak jsem Jaroslav Matrace. A proto jsem Jarda Duška, Jarda Poduška, to je správně."
Můžete si stokrát říkat, že není třeba brát se tak vážně, není třeba věnovat takovou pozornost svému egu, ale mít to své "uvědomění" takto čistě a krásně zpracované, to stojí za povšimnutí. Festival uvědomění tak nepochybně dosáhl svého jméno jména, protože jen v povídání Jaroslava Duška lze objevit tolik "uvědomění", že bychom se jimi měli nechat inspirovat.