Zaujalo mne:
- Přes všechny pochyby život je krásný
- Studenti navštívili Ruský dům a emoce tryskaly
- Také rádi přiléváte oleje do ohně?
- Neoddělitelná víčka nás pěkně rozdělují
- Léčivé divadlo ve mně zanechalo hluboký dojem
- Záhadné kouzlo starých dobrých českých filmů odtajněno
- V seriálu se střílí ve škole, tak ho zatím odložíme...
To bude na světě radosti, až si všichni ti komentátoři jednoho dne uvědomí, že opravdu není nutné zažívat rozhořčení nad tím, jak vypadá oblečení olympioniků na slavnostním zahájení letní olympiády nebo co nevhodného předvedli pořadatelé na téma "poslední večeře"...
Opravdu to lze nekomentovat.
Opravdu lze necítit při tom uvnitř sebe zlobu, vztek či pohoršení.
Opravdu lze sebe sama naučit, celé to divadlo jen pozorovat s nadhledem či odstupem, nebo mu nevěnovat pozornost vůbec...
Není už to nápadné, že tu někdo neustále rozdělává jakési "ohně", které pak mnoho lidí pálí?
Co kdybychom tyto pokusy nechávali uhasnout? Nebo je opravdu řešení přilévat pořád olej do těchto uměle vytvářených témat a myslet si, že to něco řeší? Neutíká nám při tom náhodou něco daleko podstatnějšího? Copak by to asi mohlo být? ...