Vědce překvapilo nové zjištění. Objevili, že na dně oceánu vzniká kyslík! S tím dosavadní "učebnicové" teorie nikdy nepočítaly a nabourává to "naše" představy o vzniku života na naší planetě. Vědci jsou tím zaskočeni a chudáci neví, jak se k tomu postavit.
Nám nevědcům to dává další příležitost si uvědomit, že velmi snadno přebíráme tvrzení, která nám někdo předhodí. Předhodí nám je někdo, koho považujeme za autoritu. A je jedno, jestli to je rodič, televize, internet, učitel, kamarád, vědec... Myslíme si, jak jsme chytřejší, když něčemu rozumíme, když se něco naučíme, když něco pochopíme...
A jednoho dne přijde šok, že jsme věřili celý život lži nebo přesvědčení, které nás omezuje. Někdo nám něco namluvil a celý život tomu věříme, protože nebyla příležitost to zpochybnit. Jakmile začneme zpochybňovat všechny ty "pravdy", které se na nás denně valí, zjistíme, že někdy je lepší ničemu nerozumět. Rozum se často nemá čeho chytit a chytá se jen toho, co ví.
A co vlastně ví náš rozum? Kolik pravd a kolik lží? Není lepší to neřešit a nechat rozumem rozumem a raději naslouchat svému srdci, které nepotřebuje ničemu rozumět? Srdce se chce radovat ze života a rozdávat lásku. Mnohem více než rozumování by nám tak slušelo tvoření, radování se, milování se, rozjímání či obdiv k přírodě, že funguje tak dokonale, že to ani ten náš rozum nepobírá.