Jak se nejlépe zbavit strachu a úzkostí?

Spousta lidí zažívá různé typy strachů. Ty pramení z našich ZÁVISLOSTÍ. Jakmile "něčemu" nebo "někomu" dovolíme, být na tom závislí, jsme snadno manipulovatelní strachem. Někdo nám něčím obohatí náš život, vnese nám do něj něco i třeba pozitivního a nám se to jednoduše zalíbí. Stane se to součástí našeho života. Staneme se na tom závislí. Lpíme na tom.

Pak už nám stačí pohrozit pouhou "hypotetickou myšlenkou", že nám bude tento objekt naší závislosti sebrán. Někdo zlý přijde a sebere nám jej nebo o něj přijdeme jiným způsobem. Vytvoříme si DOMNĚNKU, jak bychom se v tu chvíli cítili a bojíme se zažít tento pocit, jenž jsme si označili jako NEGATIVNÍ.

Strach přitom není nic hmatatelného, reálného. Je to představa. Je to přesvědčení. Je to možnost. Jenže je spojena s energií na nízké vibraci, tak se v nás začne šířit nízká energie. Naše tělo ji začne nasávat jako houbu. Nějaká myšlenka nás může rozjásat, jiná třeba vzrušit, ale nízkovibrační myšlenka nás tahá dolů. Do nízkých emocí. Do různých forem strachů a odporů. Reálně se nám neděje nic, ale EMOCE se o vše postará.

Negativní myšlenka se tak spojí s našimi emocemi a na ty musí naše tělo reagovat. Stejně jako reaguje na jiné naše pocity. Čím déle v daném pocitu setrváme, tím více bude naší součástí. Součástí naší osobnosti, součástí našeho energetického těla. I kdybychom myšlenkami přepnuli jinam, tato energie strachu v nás zůstane. Stala se naší součástí. 

Není třeba z toho mít hrůzu. Naší součástí jsou všechny emoce. Stačí si uvědomovat, které z nich krmíme svou pozorností. Kterým dáváme svou energii. Které díky tomu rostou a jiné jsou podvyživené... 

Velikost našeho strachu je přímo úměrná tomu, kolik energie jsme tomuto strachu věnovali.

Každá emoce potřebuje pro svůj život energii, a proto se občas připomene. Pokud jí energii dáme, posílíme ji. Pokud si všimneme, že se v nás probouzí negativní emoce a dokážeme si jej uvědomit, je třeba zajásat, že jsme si toho všimli. Nebojovat s tím, nebojovat sami se sebou, nekritizovat se, nehanit se. Dát sami sobě i své emoci lásku. Co to? Proč to? Jak to?...

Strach je nízká vibrace.

Láska je vysoká vibrace.

Jsou to energie, na které naše tělo reaguje příslušnými hormony. Pokud se tedy dokážeme svému strachu třeba zasmát, že nás zase zkoušel ovládat a zašpásovat s ním, že to na nás zase zkouší a my jsme si toho všimli, je to pro tuto energii doslova šok. Není krmena nízkou vibrací a její vibrace zákonitě roste. 

Strach je díky tomu menší.

Je to tím, že jsme jej přijali jako svou součást a přestali s ním bojovat nebo jej krmit dalším strachem. Dali jsme svému strachu lásku, klid, nadhled, odstup. Z našeho energetického těla už si díky tomu nemůže vzít tolik nízkovibrační energie. Nebude se tedy připomínat v tak silné intenzitě ani tak často. A když se připomene, opět máme na vybranou.

a) Dáme mu negativní nízkou energii a on opět naroste.

b) Všimneme si, že přišel brát naši energii a dáme mu energii lásky. Ta jej promění takovým způsobem, že efekt poznáme téměř okamžitě. Dříve bychom se po konfrontaci s naším strachem cítili hůře (vibrace nám šla dolů), nyní jsme se dokázali ze strachu dostat do lepšího pocitu (láskou šla vibrace nahoru).

A tak je to se vším. Když nám to přijde do života, můžeme s tím buď bojovat, nebo to přijmout, i kdyby to smrdělo, křičelo, prskalo, lhalo, podvádělo, kradlo...

Když pochopíme, že nic nemůže být jiné, že vše musí být přesně takové, aby to PROJEVOVALO SVOU ENERGII (vibraci), je to ohromná úleva. Odpadne touha někoho měnit, aby se choval jinak. On se zkrátka chová na základě svého nastavení. On zkrátka projevuje vibrace, které si celý život sbíral.

Setkání s něčím "negativním" tak nemusí nutně znamenat, že na tuto "negativitu" naskočíme stejnou (tedy negativní, nízkovibrační) energií. Nemusíme si tuto nízkou vibraci tahat do své vibrace, do vibrace svého těla, do našeho energetického těla, do našich emocí, do našich myšlenek, do našeho života...

Klidně ať se třeba i ten strach projeví. Klidně ať se hněv vykřičí, ale nesmí pak přijít nízkovibrační reakce, tedy typicky výčitky, odsuzování či jiné formy sebetrýznění. Je třeba to vyžehlit naší SEBELÁSKOU. Když nastoupí naše radost, že jsme to v sobě NEPOTLAČOVALI, nebojovali s tím, ale uvědomili si, že to skrze nás naplnilo svůj "vibrační potenciál", nastane ohromná úleva. Víme, že to nebylo přikrmeno. I kdyby se to znovu vrátilo, bude to zákonitě slabší. A znovu máme možnost to nechat opět zeslabit. Pouhou naší pozorností a následnou radostí, že jsme si jednoduše všimli, jak nás to zase pokoušelo dostat do nízkých vibrací.

Naše AKTUÁLNÍ POZORNOST tvoří naši budoucnost. Naše aktuální naladění vytváří naši osobnost. Život zase přijde a posvítí si na nějakou část naší osobnosti, aby se přesvědčil, v jakých vibracích se pohybujeme. Nemusíme tak o nic usilovat, něčemu napomáhat. Stačí pozorně sledovat, jaké myšlenky nebo emoce některá životní situace probudila. Všímat si a reagovat s radostí, že už neuděláme tu hloupost, abychom v sobě krmili to, co nás oslabuje. I ze zdánlivě negativní situace tak můžeme vyjít posilněni. Můžeme být zase o krok SEBEVĚDOMĚJŠÍ a spokojenější. Život nám k tomu dává dnes a denně nové příležitosti...