Osobní rozvoj:
- Chcete reportáž z místa neštěstí? A co takhle z místa štěstí?
- Život se s vámi nemazlil?
- Režírujete si svůj život sami, nebo hrajete komparz v jiných příbězích?
- Velké poděkování škole, jak skvěle nás připravuje pro život
- Zpomalte! Nic víc nepotřebujete…
- Druhé lidi nezměníte, ale své reakce na ně ano
- Média vyškrtávají zlo ze svého obsahu, protože se špatně prodává
- Nemůžete to změnit? Tak to přijměte!
- Jste zdraví? Skvělé, tak si to prožívejte!
- Kde se to v lidech bere? Odpověď je přeci zřejmá...
- Filmová tvorba nenápadně inspiruje další šílence se zbraní
- Vděčnosti není nikdy dost
- I malý počin má vliv na celý sled návazností
Řada lidí s osobním rozvojem začíná a naráží pak často na pojmy jako "žít vědomým způsobem života". Ne každý ale hned "pobírá", co si pod tím vlastně představit. Různá vysvětlení se zpravidla točí kolem dalších "záhadných" a hlavně pro mnohé nových pojmů, jako jsou "úrovně vědomí", v čemž se lze velmi snadno ztratit. Proto nabízím vysvětlení na zcela triviální záležitosti, jakou je pravidelné čištění zubů...
Začněme lehce zeširoka. Za celý náš život jsme posbírali řadu různých přesvědčení a "prográmků". Některé jsou poměrně unikátní, a proto se často divíme, že někdo má na stejnou věc úplně jiný náhled. Uvěřil zkrátka jinému prográmku. Některá přesvědčení má tolik lidí, že už nad nimi ani nepřemýšlíme. Neuvědomujeme si je. Bereme je jako hotovou věc. Jinak by tomu jistě nevěřilo tolik lidí. "Říká to celá vesnice, tak to bude pravda!"
Žít vědomým způsobem života znamená, že si začneme UVĚDOMOVAT tyto své prográmky. Začneme podrobovat "zkoumání", kde se v nás vlastně ty různé názory a přesvědčení berou. Začneme si všímat, že některá přesvědčení nám slouží, jiná nám škodí. A začneme si UVĚDOMOVAT, že je daleko lepší dělat to, co nám slouží, co je pro nás prospěšné.
Přesouváme se z role OBĚTI do role TVŮRCE vlastního života. Stále snazší je pak odhodit přesvědčení, které mi neslouží a nahradit je tím, co slouží skvěle. Život rázem dostává zcela nový náboj. Většinu činností totiž děláme naprosto PODVĚDOMĚ.
Naše tělo, mysl či emoce zkrátka reagují na základě NAUČENÝCH PROGRAMŮ. Pokud ale nyní programy přepisujeme, vše se tím mění. Začínají nás napadat úplně jiné myšlenky, začínáme ovládat své emoce a násobit pozitivní pocity. To k nám přitahuje úplně jiné situace. Uvědomujeme si, že jsme si celý život přitahovali právě takové zkušenosti, na jaké jsme byli naprogramovaní. Se změnou prográmků se mění i zkušenosti. Je to tak ohromující, že člověk doslova žasne, jak ten život pracuje dokonale.
Stačí mít záměr (prográmek) typu: "Snadno si uvědomuji své neprospěšné programy z minulosti a nahrazuji je prospěšnými." Tento záměr způsobí, že i kdybyste pěkně postaru podlehli nějaké emoci (někdo Vás třeba naštve), velmi rychle si to uvědomíte. Uvědomíte si SVOU REAKCI. Nebudete se babrat v tom, jaký je to parchant, ale Vaše pozornost půjde k Vám. Uvědomíte si, že vznikla neprospěšná reakce, kterou jste pocítili i fyzicky (třeba na dechu, stahování břicha, sucho v krku, bolest v zad apod.).
Je jedno, zda si "všimnete" hned, za hodinu (když se hodíte do klidu) nebo až druhý den či ještě později. Vše hraje ve Váš prospěch a doba od nevědomé reakce k vědomé všímavosti se zkracuje. Do některých emocí jsme zaháčkováni hlouběji, jiné odhalíme hravě.
A hravost je to, co nás může neskutečně posouvat. Začneme si totiž uvědomovat také to, jak ony prográmky vznikly a jak nám v průběhu našeho života "zatápěly". Už ale nejsme v roli oběti, a proto každou vzpomínku, kdy jsme "emočně trpěli" vnímáme s vděčností, že z dávné historky z mládí už nevnímáme jen "příběh", ale i emoce, které tam pracovaly kdesi na pozadí. Díky nim jsme nyní schopni si tuto historku vybavit!
Už si nebudete tak intenzivně všímat druhých lidí a hodnotit je. Budete si daleko více všímat sami sebe a pozorovat se. Učit se za pochodu měnit přístup. Nekritizovat druhé, nehodnotit je, neodsuzovat, ale chápat, že jen předvádějí své "prográmky", na které Vaše prográmky reagují. A všímavost k Vašim reakcím je to, co měníte na prospěšnou verzi. Verzi plnou pochopení, porozumění, klidu, rovnováhy...
Pokud máme uloženy prospěšné prográmky, život je mnohem krásnější. Ne vždy je ale jednoduché si ty nevhodné prográmky uvědomit. Jsou často velmi rafinovaně zamaskované a jejich odkrývání vyžaduje buď delší proces nebo pomoc z venčí. I na to lze ale vyzrát. Jak?
Neřešit nevhodné prográmky a nepátrat po nich. Místo toho věnovat POZORNOST tomu, co bychom rádi zažívali. Věnovat pozornost VYJASŇOVÁNÍ SI, jakým chceme být člověkem, jaké chceme zažívat zkušenosti, reakce. Co je nám sympatické, co s námi rezonuje, co nás naplňuje. Pozornost zaměřená tímto směrem doslova vyhladoví nežádoucí prográmky a sama bude denně sycena naší energií.
Ještě více objasnit obsah předchozích odstavců nám pomůže právě ono zmíněné čištění zubů. Zkuste si uvědomit, jak jste naprogramovaní, když jde o tuto každodenní rutinu. Obtěžuje Vás to? Zdržuje? Štve? Čistíte si zuby proto, abyste je neměli zkažené? Na co u čištění zubů myslíte? Nejspíš to ani není ono čištění zubů, že?
Vědomý způsob života je o pozornosti, kterou sami sobě věnujete. Uvědomujete si své návyky i zlozvyky, uvědomujete si své vzorce myšlení a postupně vše měníte tak, aby zůstala čistá radost, klid, láska, pochopení, úcta, vděčnost apod.
Čištění zubů provádíte desítky a desítky let dvakrát denně. Dovedete si představit ten rozdíl, když k tomu přistupujete s nechutí a když byste k tomu přistupovali s radostí? Když si je nebudete čistit ze strachu, aby se Vám nekazily a nevypadaly Vám, ale naopak s vděčností, jak dobře Vám zuby slouží. Díky nim můžete denně jíst. Čištění zubů je projev vděčnosti k této části těla, která je pro nás tak důležitá (která ale není, že?).
Při každém čištění zubů si uvědomíte, že to děláte pro sebe, pro své zdraví, pro svůj dobrý pocit. Neděláte to proto, že Vás k tomu v dětství rodiče nutili a strašili Vás zubařem. Děláte to pro sebe, pro svou radost. Doslova si všimnete svých zubů dříve, než se ozve nějaký zubní kaz nebo bolest. A díky tomuto novému směru Vaší pozornosti si možná uvědomíte i další části svého těla. Divíte se, jak jste dříve mohli být tak nevšímaví a nevděční. Vždyť někdo třeba nevidí, neslyší, přišel o nohu, je na vozíku... Nečekejme s naší všímavostí až na chvíli, kdy se nám něco rozsype pod rukama. Začněme být všímaví hned teď.