Revoluční objev o lidské DNA a kvantovém poli

Vědci měli už dlouho pocit, že kolem nás existuje kvantové pole a již v roce 1887 se (pomocí experimentu Michelson-Morley) pokusili tento fakt vědecky dokázat. Bohužel špatně vyhodnotili výsledky experimentu a od té chvíle byly všechny další vědecké práce založené na principu toho, že toto "kvantové pole" neexistuje.

O 99 let později byl stejný experiment proveden znovu a světe div se, výsledky experimentálně potvrdily existenci kvantového pole kolem nás. Spousta dosavadních vědeckých tvrzení však stála na opaku, což pro "egoisticky orientované vědce" samozřejmě představuje nepřekonatelnou překážku. Vnímají pak podobné objevy jako vlastní potupu a velmi neradi na podobné překvapivé závěry přistupují.

Z tohoto důvodu se kvantová fyzika velmi obtížně prosazuje do dalších oborů, protože jí zkrátka vědci nechtějí věřit. Ledy ale postupně přeci jen tají a postupně přibývají další navazující objevy a zjištění. Vtipné na mnohých bývá fakt, že "senzibilní lidé" tyto závěry znají "dávno", jen je jaksi chytří vědci neposlouchají a označují za blázny, ezoteriky, podvodníky, šarlatány apod. Tím se i vědecká obec sama dostává do pasti, protože přiznejte těmto šarlatánům, že byli tak daleko před vámi...

O kvantovém poli už se tedy "slavně" ví. Existuje, je vědecky prokázané a nejde vypnout ani rozehnat... Všichni v něm spolu navzájem mezi sebou komunikujeme. Komunikace je pro nás neviditelná. Přesto se děje, a to pomocí DNA. K překvapení všech se zjistilo, že DNA není nějaká neměnná veličina, kterou jsme tak nějak zdědili po předcích. Ve skutečnosti velmi intenzivně reaguje na naše emoce.

Ano, právě emoce umí za určitých podmínek přeprogramovat kódy, uložené v naší DNA. A to jak pozitivním způsobem, tak i negativně. Nejenže to umějí, ale dělají to celý náš život. Ve svém experimentu to vědecky dokázala ruská dvojice Vladimir Poponin a Pjotr Garjajev (roku 1995). Potvrdili, že lidská DNA je schopná komunikovat s okolím.

Co to znamená? Nejenže vysílá a přijímá elektromagnetické záření, ale navíc vnímá a interpretuje veškeré informace, které jsou v tomto záření obsažené. 

Pouhé slovo nebo myšlenka (a především emoce) mají schopnost přepisovat to, co máme každý z nás uložené ve svém kódu DNA.

Jak si vlastně pojem DNA přiblížit? Je to vlastně naše celkové vnitřní nastavení, které z 95 % funguje zcela automaticky. Tím bychom se snadno mohli dostat k pojmům jako podvědomí, ale paradoxně také třeba k auře. Kdo je schopen vidět u druhého auru, ten v podstatě vidí projekci zápisu DNA daného člověka.

Přepsání DNA není ale záležitost, proveditelná jen tak na lusknutí prstu. Jde o dlouhodobou záležitost s vlastními emocemi, myšlenkami, pocity a přesvědčeními. 

Kvantová energie dělá neviditelného prostředníka mezi všemi lidmi na planetě. Když bychom chtěli současné vědecké kruhy opustit, mohli bychom pokračovat tvrzením, že kvantové pole propojuje úplně vše, nejen lidi, ale také přírodu i hmotné věci. A pokud půjdeme ještě dál, pak v tomto kvantovém poli se dokonce nachází úplně vše, co kdy bylo vytvořeno, i kdyby jen na bázi myšlenek. Díky tomu je možné číst informace z kvantového pole a objevovat nové a nové možnosti, které to přináší.