Miluji příběhy lidí, kteří si prošli transformací. Z jejich vyprávění pak doslova číší překvapení, jak intenzivním obdobím si prošli a jak se jejich život dokázal obrátit takovým pozitivním směrem, v jaký ani sami nedoufali.
Osobní rozvoj:
- Chcete reportáž z místa neštěstí? A co takhle z místa štěstí?
- Život se s vámi nemazlil?
- Režírujete si svůj život sami, nebo hrajete komparz v jiných příbězích?
- Velké poděkování škole, jak skvěle nás připravuje pro život
- Zpomalte! Nic víc nepotřebujete…
- Druhé lidi nezměníte, ale své reakce na ně ano
- Média vyškrtávají zlo ze svého obsahu, protože se špatně prodává
- Nemůžete to změnit? Tak to přijměte!
- Jste zdraví? Skvělé, tak si to prožívejte!
- Kde se to v lidech bere? Odpověď je přeci zřejmá...
- Filmová tvorba nenápadně inspiruje další šílence se zbraní
- Jak moc známe druhé lidi a jak oni vlastně znají nás?
- Vděčnosti není nikdy dost
- I malý počin má vliv na celý sled návazností
Sám jsem to zažil vloni a jsem nadšený z každého, kdo stejně obohacujícím obdobím prošel a žije teď svůj nový život. Přestože jde zpravidla o nepřenositelnou zkušenost, každý z příběhů je inspirací pro každého, kdo o smyslu práce na sobě samém třeba ještě pochybuje.
Stačí vytrvat a vězte, že najednou přijde zlom a vy poskočíte do úplně nových sfér vnímání. Můžeme to nazývat po vzoru D. R. Hawkinse postupem na vyšší úroveň vědomí, můžeme mluvit o navýšení vibrací, můžeme pro popis tohoto vývoje používat slovník dávných mudrců, je to jedno...
Netřeba pro to hledat nejvhodnější slova a snažit se to popsat, je třeba to zažít.
Krásný příběh se nyní objevil například v lednové Meduňce. Jeho autorem je Miloš Kuhajdík. Stejně jako u mnoha dalších, také u něj to začalo "nevinnou" otázkou, jestli ten jeho zaběhnutý život je vlastně to, co chce zažívat. Jestli tu je právě proto, nebo může chtít od života něco víc, respektive něco jiného, lepšího...
Nemáte to náhodou stejně? Chodil do práce, která ho nebavila, žil v nefunkčním vztahu bez lásky, neměl dostatek financí pro uskutečnění svých snů a vnitřně se cítil nešťastný. Neměl se přitom úplně špatně...
"Měl jsem dvě krásné děti a dobře placenou práci ve státní správě. Pracoval jsem jako druhý náměstek ve vedení Policie ČR na okresní úrovni. Postavil jsem si krásný dům a s manželkou jsme měli asi pro řadu z vás normální vztah po celých 26 letech našeho soužití," popisuje svůj ještě nedávný život.
Cítil se osamocený, vyhořelý a bez lásky. A tak se rozhodl s tím něco udělat a rozběhl tak sled událostí, které stojí za to si přečíst. Dnes je z nešťastného policajta spokojený umělecký kovář plný lásky k sobě samému, k ostatním bytostem, zvířatům i rostlinám... Svůj "přerod" a čerstvou zkušenost popisuje nádherně. Víc takových příběhů!