Mnozí se obracejí na soudy v naději, že se domohou svého práva. Soudy jsou zahlceny a případy se táhnou roky. Jeden soud rozhodně pro, druhý rozhodne proti. Co s tím?
Osobní rozvoj:
- Chcete reportáž z místa neštěstí? A co takhle z místa štěstí?
- Život se s vámi nemazlil?
- Režírujete si svůj život sami, nebo hrajete komparz v jiných příbězích?
- Velké poděkování škole, jak skvěle nás připravuje pro život
- Zpomalte! Nic víc nepotřebujete…
- Druhé lidi nezměníte, ale své reakce na ně ano
- Média vyškrtávají zlo ze svého obsahu, protože se špatně prodává
- Nemůžete to změnit? Tak to přijměte!
- Jste zdraví? Skvělé, tak si to prožívejte!
- Kde se to v lidech bere? Odpověď je přeci zřejmá...
- Filmová tvorba nenápadně inspiruje další šílence se zbraní
- Jak moc známe druhé lidi a jak oni vlastně znají nás?
- Vděčnosti není nikdy dost
- I malý počin má vliv na celý sled návazností
Mnozí se obracejí na soudy v naději, že se domohou svého práva. Soudy jsou zahlceny a případy se táhnou roky. Jeden soud rozhodně pro, druhý rozhodne proti. Co s tím?
V džungli zákonů se už nevyznají ani soudci ani právníci. Sami tvůrci zákonů se ještě před vydáním zákona potýkají s překvapivým zjištěním, že opět na něco zapomněli nebo něco pomotali, a že to bude nutné domotat novelou, případně novelou novely.
Bude pokračování příběhu zvaného "soudnictví" spojeno s umělou inteligencí? Že by takový AI soudce byl nakrmen všemi zákony a žádný smrtelník by tak nemusel řešit stohy papírů se všemi výpověďmi a popisy. Jednoduše by je předal formou dat svému AI parťákovi, zmáčkl by enter a bylo by hned jasné, na základě jakého zákona a jaké formulace je případ uzavřen...
Anebo se zastavíme a uvědomíme si, jak jsme tu svoji "lidskost" posunuli k "dokonalosti", že se odevzdáváme do rukou technologií a robotů a tváříme se, že to je náš obrovský pokrok. A když se řekne "pokrok", většinou nám podvědomě naskočí jeden z mnoha našich prográmků, které jsme si nechali zahnízdit v mysli: "Pokrok nezastavíš."
Co kdybychom ten pokrok přeci jen zastavili a ubrali plyn? Co kdybychom se pořád nehrnuli "kupředu", ale dali zpátečku? Vzdalujeme se od "lidskosti" v tolika oblastech, že už jsme úplně zaslepeni, kam se řítíme. Lžeme si, že to je nezastavitelné. Lžeme si, že to je v pořádku.
Je však velký rozdíl, když všechny ty úžasné nástroje vědy a techniky využívá člověk láskyplný v prospěch všech, nebo lidé ovládaní egem, mocí a penězi. Co kdybychom se místo budování technického pokroku zase trochu přeorientovali na pokrok ve vztazích? Ve všímavosti k sobě samým, k druhým, k planetě... To by byl panečku pokrok!