Také Napoleon Hill spojoval úspěch v životě s částicemi světla

Když se řekne "světlo", zřejmě si vybavíte světlo žárovky nebo světlo sluneční. Tento pojem v jiném kontextu však používá také třeba křesťanství. Že ale nejde o dva rozdílné světy dokládá například kvantová fyzika. Ta totiž do problematiky světla přináší zajímavé postřehy, týkající se právě "částic světla". Je jedno, zda používá názvy jako atomy, bosony nebo třeba kvarky, řeč je o částicích světla.

Světlo totiž není jen "cosi", díky čemuž vidíme. Částice světla jsou nositeli informací - včetně našich myšlenek. A pokud máme v sobě "zatemněno", pak nejsme vůbec schopni se naladit na klidné láskyplné myšlenky. Naše vnitřní stíny (strachy, přesvědčení) doslova zastíní čistý proud energie (světla). Nám se pak hlavou honí jen to, na co jsme naladěni.

Pokud si za světlo dosadíme slovo "láska", osvětlí nám to mnohé... "Láska v nás", "světlo v nás", "částice světla v nás"... Jsme bytostmi plnými lásky, stvořeni z lásky a toužící po lásce. Je to naše základní stavební jednotka.  Ego možná namítne, že to je pěkně ulítlý a "ezo", ale posuďte dále.

Mluvit o světle ozřejmí i to, čemu říkáme "stíny" (bloky) nebo naše "temné stránky". Ne náhodou se používají tyto termíny, zjevně související právě se světlem. Naše "temné stránky" nám doslova brání tuto lásku prožívat. Kdykoliv se necítíme být plni radosti, něco naše vnitřní světlo zastiňuje. Čím více "světla" ("lásky") si do života pustíme, tím více "světla" ("lásky") z nás bude vyzařovat.

Jaká energie z nás vyzařuje ven, taková se nám do života vrací. Na jiné frekvenci kmitají částice světla plného lásky a na jiné třeba to, co nazýváme například hněvem, posuzováním, kritikou či třeba strachem, což je doslova protipól lásky. Proto se frekvence strachu tak rády míchají do našich vztahů k čemukoliv, jen abychom v dané oblasti nezažívali lásku. 

"Chceme-li pochopit proces, jímž získáváme, uspořádáváme a třídíme vědomosti, musíme začít těmi nejmenšími částicemi hmoty," překvapuje a dále vysvětluje, že úplně vše ve vesmíru je jen souhrnem pro nás neviditelných částic. Ty jsou přitom všude. Ať již daleko ve vesmíru, tak kdekoliv kolem nás (včetně nás samých).

Neskrýval nadšení, jak každá tato částice obíhá nepředstavitelnou rychlostí. "Každá částice hmoty je neustále ve stavu vysoce bouřlivého pohybu. Nikdy nic není v klidu, ačkoli se prostému oku může většina hmotných věcí jevit jako nepohyblivá. Žádná pevná hmota neexistuje. I ta nejtvrdší ocel je jen uspořádanou masou rotujících molekul. Navíc elektrony v kousku oceli jsou stejné povahy jako elektrony ve zlatě, stříbře, mosazi či cínu, ale pohybují se odlišnými rychlostmi."

Nespočet forem hmoty v nás může vyvolávat zdání, že se jedna liší od druhé. V každé částici hmoty se však skrývá síla, která způsobuje, že atomy se pohybují nepředstavitelnou rychlostí. Zde mluvíme o vibraci. Rychlost této síly určuje povahu hmotných věcí ve vesmíru. Jeden její "druh" způsobuje to, co známe jako zvuk. 

"Lidské ucho je schopno zachycovat pouze zvuk, který je vytvářen vibracemi od dvaatřiceti do osmatřiceti tisíc kmitů za vteřinu. Jakmile počet vibrací za vteřinu překročí hranice toho, co vnímáme jako zvuk, začnou se projevovat ve formě tepla. K tomu dochází asi při půldruhém milionu kmitů za vteřinu. Pokud půjdeme po této stupnici ještě dál, začneme vibrace vnímat ve formě světla… Pokud půjdeme ještě dál, vytvoří vibrace sílu našich myšlenek."

Napoleon Hill věřil, že ta část vibrací, z nichž pramení veškeré známé formy energie, je ve své podstatě univerzální, že "proudící" zvuk je stejný jako "proudící" světlo, takže rozdíl mezi zvukem a světlem spočívá jen v rychlosti vibrací. I "proudící" myšlení je tedy navlas stejné jako zvuk, teplo a světlo, od nichž se liší pouze počtem kmitů za vteřinu. 

Hill vycházel z úvah Alexandera Grahama Bella, svého současníka. Tohoto vynálezce mikrofonu, telefonu, gramofonu a dalších přístrojů osobně zpovídal spolu se stovkami dalších úspěšných lidí. Jak se k této práci dostal, jsem rozebral v příspěvku "Osudové setkání Napoleona Hilla s Andrewem Carnegiem". Pokud Vás téma vibrací zaujalo, doporučuji například knihu Napoleona Hilla, která u nás vyšla pod názvem "Úspěch". A pokud Vás nějaký "pisálek Hill" nepřesvědčil, zkuste si dohledat, co o částicích světla a chápání lidského života řekl třeba Albert Einstein nebo Nikola Tesla...